Zbraně

V Aikido se učí i obrana proti noži (tanto), dřevěnému meči (bokken) a krátké tyči (jo). Stylem, který nejvíce pracuje se zbraněmi, je Iwama-rjú. Práce se zbraněmi vychází z tradičních japonských bojových umění, ale je přizpůsobena myšlenkám a technikám Aikido (někdy je tedy pro odlišení například cvičení s mečem označováno jako aikiken, s tyčí aikijo). Zakladatel Aikido si v zájmu zachování tradice nepřál degradaci Aikido na sport pořádáním zápasů a soutěží. Základní myšlenkou Aikido je hledání harmonie, ve které rivalita a soutěživost, která je nezbytnou součásti sportovních klání, nemá místo.

Jo:

Jo (čti džó) je hůl. Aikidó používá většinou techniky obrany proti holi anebo za pomoci hole. To znamená, že hůl drží jeden z dvojice partnerů. Těmto technikám se v různých interpretacích říká jodori, jonage nebo josabaki. Někteří učitelé cvičí také nějakou formu tzv. aikijo, tj. používají hůl proti holi (kumijo, jo tai jo), nebo hůl proti meči (ken tai jo), případně cvičí sestavy bez partnera (kata). Takové cvičení najdeme v Iwama rjú anebo Nishio aikido. Zakladatel aikido cvičil také misogi no jo, očistné cvičení s holí. Délka jo v aikidó není striktně daná, ale nejčastěji se používá standardní jo podobné tomu, které známe z Jodo, tj. 128 cm dlouhé s průměrem menším než 3 cm.

Tanto:

Tanto byl nůž samuraje, který nosil stále s sebou. Při samurajských soubojích se nejednou stalo, že byl použit právě tento nůž při zasažení útočníka, a tak vznikly různé formy obrany proti tanto. Při Aikido se používá dřevěná náhražka a cvičí se převážně obrany proti ozbrojenému útočníkovi a skupině útočníků. 

Bokken:

Bokken je dřevěný meč, obvykle velikosti katany, používaný pro cvičení, jak v Aikido tak i například v Iaido, Kendo, Kenjutsu, Jodo nebo i Judo. Bokkeny se vyrábějí převážně z dubového dřeva a existuje mnoho druhů a variant a vyrábí se se záštitou (tsuba) i bez ní. 

Katana:

je druh japonského meče používaného od 15. století. Katana má zakřivenou čepel, obdobně jako šavle, s jedním ostřím (ha), záštitou (cuba) a rukojetí (cuka) s oválným průřezem. Délka bývala od dvou do tří šaku (šaku = 30,3 cm). Byla nošena samuraji vetknuta za pásem (obi) ostřím nahoru, tradičně společně s krátkým mečem wakizaši nebo s osobní samurajskou dýkou nazývanou tantó. Dvojice mečů katana a wakizaši se nazývala daišó a byla symbolem třídy samurajů. Souprava dvou mečů daišó se stala pro samuraje standardní výzbrojí v období Muromači. Dlouhá katana byla používána pro boj v otevřených prostorách, zatímco krátké wakizaši nebo tantó bylo používáno pro boj ve stísněných prostorách nebo k rituální sebevraždě tzv. seppuku. Tyto meče mohli v určité době nosit i řemeslníci a obchodníci.

Čepel je tvořena tvrdou (s vyšším obsahem uhlíku) a měkkou ocelí (s nižším obsahem uhlíku). Existují různé kombinace tvrdého a měkkého materiálu. Nejčastěji se vyskytující skladba je kobuse-gitae (tvrdý plášť, měkké jádro). Ostří katany je kaleno na (hamon), tím je zvětšena tvrdost ostří při zachování pevnosti čepele. Zbytek čepele je nekalený a měkčí pro snížení možnosti zlomení čepele.

Zdroj: Wikipedie